Náš dvoudenní výlet se
konal na začátku června. Prvního června ve čtvrtek jsme měli všichni sraz ve čtvrt na
osm před školou. Skoro všichni se dostavili a ti co ne, tak asi doma leželi
nemocní v posteli. Počasí bylo deštivé, trochu pokapávalo, obloha zatažená. Kdo
na to nezapomněl, vzal cédéčka a ta pak za jízdy duněla
v autobuse.
Po asi dvou hodinách jsme dojeli na místo. Muzeum Emila Holuba. Deštěm jsme proletěli dovnitř a pak jsme se koukali na vystavené exponáty.
Po prohlídce afrických exponátu následovala prohlídka zámku. Počasí se vylepšovalo, ani už nepršelo, obloha ale nepřestávala být zamračená. V zámku vystavovali starodávné nábytky, obrazy, kočáry...
Jako další zážitek byl hřebčín. Byly tam desítky nádherných černých a i bílých koní a ještě před jejich prohlídkou jsme si udělali vycházku dva kiláky daleko na Kočičí hrádek.
Našim dalším cílem byl aquapark v Hradci Králové, ale odtud žádné fotky nemám, protože jsem tam bohužel něměla mobil. Všichni jsme tam blbli na tobogánu, vznášeli se na umělých vlnách, které přišly jednou za čas, někteří si zašli do sauny a nebo jsme si odpočinuli v bublinkové vodě. Po třech hodinách, ač neradi, jsme museli odejít, protože čas nás tlačil... Pomalu se blížil večer, a proto nás už autobus zavezl do kempu. Každý si pobral své tašky a po předem domluvených skupinkách jsme se ubytovali. Chatky byly většinou čtyřlůžkové. Vybalili jsme si své potřebné i nadbytečné věci a následovala večeře. Protože jsme byli v kempu, tak se jako jídlo nedal čekat zázrak. Talířky po nás zůstaly téměř nedotknuté. Radši jsme si nechali chutě na své dovezené sladkosti...
Noc pro nás nebyla dlouhá... Naše chatka v noci žila. S kámoškama jsme skoro celou noc kecaly, ale pak na nás padla únava a usnuly jsme. Celkově jsme se vyspaly asi čtyry hoďky. Raní budíček naplánovaný původně na půl osmé (myslím) nastal o hodinku dřív. Nevzbudil nás načasovaný mobil, ale kluci kopající si s balónem na hřišti. Ráno jsme se pochopitelně převlékli, učesali a po šedesátiminutovém čekání následovala snídaně. Nikdo se radši nezajímal, co bude k jídlu, protože všichni byli znechucení ze včerejší večeře. Nebylo to nejhorší, na talířku ležely plátky salámů a sýrů... Po jakž-takž dobré snídani si všichni sbalili věci, naložili je do busu, rozloučili jsme se s kempem a frčeli jsme na další stanovište: Výroba Hořických trubiček. Co ještě připomenu, je to, že na chatkách jsme postrádali topení a celou noc jsme se kosili v teplotě asi deset stupňů.
Jako poslední byla prohlídka pevnosti Josefov. Šlo o podzemní labyrint starý několik stovek let. Každý dostal lampu s hořící svíčkou a šlo se. V průběhu prohlídky průvodce kecal o pevnosti. Následovaly i úseky, kde jsme šli úplně potmě. Průvodce říkal, abychom se drželi jeho a abychom šli v daných chodbách. Já a pár kamarádů jsme chtěli zažít dobrodružství a odpojili jsme se. Ušli jsme ale pár metrů a rychle jsme se vrátili k ostatním. Labyrint se mi líbil, ale je lepší, když na taková místa chodíte se školou (s kamarády)...
To byl poslední zážitek a pak už bohužel zbývala jen cesta domů. Po hodině jízdy nám ještě dali učitelé hodinový rozchod v olomouckém Glóbusu. Prošli jsme si nákupní centrum, zašli si na ledovou tříšť, poseděli a rozchod končil. V autobuse nám pro zahnání nudy pustili film. Cesta trvala dlouho, někdo spal, někdo poslouchal discmany, někdo se koukal na film a někdo se bavil jinak...
Celý výlet se mi líbil a jsme zvědavá, kam pojede jako osmáci...
